Jen málokterý boční projekt dokázal vzbudit tolik pozornosti jako TERROR 2000. Není se však čemu divit, vždyť u jeho zrodu stály hned dvě výrazné osobnosti mající lví podíl na thrashové renesanci ve švédském království. Byly jimi Björn „Speed“ Strid (SOILWORK) a Klas Ideberg (DARKANE, THE DEFACED). Kdo však očekával, že takto silná sestava zaútočí plnou silou na žánrové mantinely, odcházel pravděpodobně zklamán, neboť konzervativně pojatý rychlý thrash metal rozhodně není tou pravou potravou pro náročnějšího posluchače.

Side projecty rostou poslední dobou ve Švédsku jako houby po dešti. Jedny jsou zakládány na čistě odpočinkové bázi, druhé se berou smrtelně vážně, třetí zase slouží jako únik za seberealizací před despotickým skladatelem v domovské kapele. TERROR 2000 vždycky patřili do té první skupiny, na „Slaughterhouse Supremacy“ (2000) i „Faster Disaster (2002) se profilovali jako kapela, která si na nic nehraje, svoji thrashovou cirkulárku pohání s viditelným nadhledem, avšak nikdy nesklouzává ke směšnému parodování. Jejich postoj se na „Terror For Sale“ bohužel od základu mění, i ten nejmenší náznak serióznosti je tatam a já místo poklepávání nohou do rytmu jen nevěřícně kroutím hlavou nad tou nepochopitelnou proměnou. Co má TOHLE proboha znamenat? Inu tak jsme se jednoho krásného dne zavřeli do studia, soudnost nechali pro jistotu doma a sebou naopak vzali více než dostatečnou zásobu lihovin… takže s chutí do nahrávání! Natáhneme trojku do krve, IQ snížíme na úroveň pokojové teploty a pak určitě něco vymyslíme. Vsadíme se, že posluchači se budou válet smíchy po podlaze! Jenže já na podobné „zábavné desky“ ani náhodou neslyším, naopak požaduji, aby si každá kapela zachovala alespoň náznak respektu vůči své tvorbě. TERROR 2000 to evidentně nezvládli a renomé spolehlivých pracantů si výrazně pokazili tímto naprosto zbytečným úletem. Co na tom, že taková „Cheap Thrills“ nebo zahajovací „Five Star Prison“ ještě snesou alespoň průměrný metr, když druhá polovina alba doslova vyniká položkami, které při vší úctě nemohu označit jinak než za trapné? (při „Flesh Fever Fiesta“ nebo „Bloody Blues Blaster“ se za švédské vtipálky vyloženě stydím). Jediným skutečně úsměvným momentem tak zůstává parodování falzetu a klasického heavymetalového sóla v „Mummy Metal For The Masses“. Tak alespoň něco.

Nakonec nemůžu než konstatovat, že „Terror For Sale“ je tak zbytečná deska, až je to skoro k neuvěření. Při jejím poslechu se budou hloupě pitvořit maximálně tak členové kapely a jejich povedení přátelé. Soudní lidé, mezi něž samozřejmě počítám i vás, naše čtenáře, by se měli novým TERROR 2000 vyhnout velkým obloukem.